Aprílové foceníčko...

Od posledního článku uplynulo pár dní a mě se během nich podařilo nafotit pár foteček. No podařilo, prostě jsem pár fotek vyfotil a rád bych se o ně společně s krátkým komentářem podělil i s vámi! Počasí je typicky aprílové a tak těch možností na focení nebylo tolik. Na rybníčku kde provádím svou nejoblíbenější fotografickou činnost-fotovorování, to už celkem žije. Jen v rákosí zatím chybí ta spousta rákosníků všemožných druhů. Zahlédl jsem jen proužkovaného. Ale společnost mi dělal zpěv cvrčilky slavíkové, která se ale evidentně fotit nechtěla. 

Nebudu se rozepisovat o druzích, které se mi fotit nepodařilo, protože to bych taky místo článku mohl napsat rovnou knihu... Radši se vrátím k tomu, co se uložit na kartu povedlo. 

Potápek malých je okolo spousta, ale zatím se mi žádná nechtěla pomotat před krytem, takže letos jen jedna fotečka v nepěkném světle..

                                                                         Slípky zelenonohé jsou teď krásně vybarvené, ale já mám opět jen jednu z větší dálky...

Ondra mě upozornil na to, že na rybníčku se zabydlela želva nádherná. Tento oblíbený domácí mazlíček zřejmě někomu vyrostl více, než byl ochotný tolerovat, tak se ho zbavil vypuštěním do přírody. Že to je špatné, asi nemusím říkat. Ne kvůli želvě, která pokud je v dobré kondici dokáže naši zimu přežít, ale známe spoustu případů, kdy nepůvodní druhy dokázaly udělat v přírodě pěknou paseku!

                                                                            Asi největší radost mi udělal  pár pisil čáponohých. Jak rád jsem se snima opět setkal. Však když mi přiletěly před kryt, tak mě to rozhodilo tak, že jsem si je zbrklým nadšením sám vyplašil. Jenže mě to asi nikdy nenechá klidným, když se mi naskytne příležitost fotit takto nádherné zvíře!

                                                                                 Vyfotil jsem i dva skokany, kteří se slunili v odpoledních paprscích...

                                                                         Měli by se ale mít na pozoru před jako dýka ostrým zobákem volavky popelavé...

                                                                            A protože se neválím jenom v bahně tak jsem při jedné procházce cvakl mlynaříka dlouhoocasého...

A na závěr spíše abstraktní fotografie zajíce polního. Protože jich u nás je jako šafránu, neměl jsem ještě prakticky možnost jej nafotit. K tomuto holomkovi jsem se plazil snad hodinu, pořád se motal za stromy, ukrýval za pařezem nebo ve vysoké trávě. Nebyl jsem schopný ho dostat do hledáčku, i když byl ode mě jen kousek. Nakonec vznikla expozičně strašidelná fotka, na které sice ušák je, ale moc z něj teda vidět není ...