Jak jel Francek do Malacek :-)

Na nedělní krásný den, máme naplánovanou výpravu k našim východním sousedům. Chtěli bychom omrknout Jakubovské rybníky. Ty se nachází pár kilometrů od Malacek u obce Jakubov. V poslední době tam místní výborný ornitolog Rado Jureček pozoroval takové raritky, jako je husa krátkozobá a dokonce husa sněžní. Máme to nějakých 70 kiláků, tak proč to nezkusit?! 

Jsme domluvení čtyři, Ondra, Aleš, pavoučkář Standa a já. Ráno ovšem Standa výpravu vzdává, tipnul bych to na sobotní pivní chřipajznu :-) Vyrážíme před osmou, Ondra nás nechává čekat svou obligátní čtvrthodinku a pak už nic nebrání vyrazit na zahraniční husolov. U Kopčan pozorujeme v poli první velké hejno hus. Zastavujeme opodál a stativákem čučíme do hejna. Jde převážně husy polní, ale js tu i běločelky a nějaké husy velké. Ondra odečítá jeden límec a dál si užíváme krásně nasvícené hejno. Potom celé hjno zvedá  pekelný zvuk mašiny uhánějící po silnici.

Husy polní.. fotka jen dokumentační!

Pokračujeme směr Malacky a dál na Jakubov. Nějak jsme nezvládli mapové podklady a v Jakubově koukáme jeden na druhého s otázkou- a ty rybníky jsou kde? Naštěstí nás místní bábinka navede správným směrem! Před první vodou parkujeme a dál jdeme pěšky.

Krajina okolo rybníků trochu připomíná Bzeneckou doubravu. Písčité podloží a spousta borovic. Jedním takovým borovým hájkem přicházíme až k vodě. Na hladině je jistě pár tisíc husiček a mezi nima doslova září jedna bílá. Startujem stativák a je to ona. Husa sněžní se pohupuje na hladině mezi polňačkami. Jasně, její původ je nejasný a kdo ví odkud tento pták je, ale přes to, je to zvláštní pocit vidět husu sněžní právě tady. Ve staiváku je nádherně vidět, ale na focení je to mooc daleko. zkoušíme ji dokumentačně nafotit alespoň v letu, aby byly vidět černé spičky křídel, typické právě pro tento druh... 

Fotky, na kterých se podařilo zdokumentovat husu sněžní, kvalita mizerná, ale je vidět, jak jedna krásná bílá husička mezi obyčejnými svítí..

A poslední megavýřez .-)

Procházíme okolo různých rybářských stavení, odkud na nás naštěstí zpoza plotu štěkají pěkně vostří pejsci. Největší respekt vzbuzuje jeden krásný středoasiat. Na všech rybnících je ohromné množství hus. Podařilo se nám mezi nimi najít i jednu Bernešku bělolící. Z okolních borů k nám doléhá zpěv skřivanů lesních. A nás znovu napadá, jak zvláštní je pozorovat okem husu sněžní a uchem skřivany lesní :-)

Je krásně, teplé sluníčko vytáhlo z úkrytů včely, čmeláky, mravence a motýlky. Jedna Babočka bílé cé se nechává fotit a užívá si slunečních paprsků, je malá, ale krásná!

Užívám si focení a najednou mám pocit, že mě někdo sleduje. Ohlédnu se... a je to tak, Ondra šmírák mě fotí zpoza borovice. Vracím mu to tedy i s úrokem ...

Nebudu dokola popisovat jak jsme se kochali kvanty hus přeletujících nám nad hlavami, ale v jednu chvíli, kdy nějací turisté zvedli ohromné hejno polňaček a běločelek, které se rozlétlo přímo proti nám a proletělo nám těsně nad hlavou to byl vážně neskutečný hukot. 

Ještě jedna hejnovka...

No nebudu vás rozmazlovat sáhodlouhým článkem, zazvonil zvonec a článku je konec!