Jak mě volavky vzaly na milost...

Snad žádný z ptáků není tak plachý, jako právě volavky! Zřejmě na základě svých těžce nabitých zkušeností s člověkem, nebo již jen z vrozené nedůvěřivosti, je nadlidským úkolem se k nim přiblížit. Natož se dostat na fotografovatelnou vzdálenost. Jediným řešením je pevný kryt a hodně trpělivosti. Já jsem pevný kryt slavně zbudoval, ale ačkoli ostatní druhy ptáků si z něj nic nedělaly prakticky po pár hodinách, volavky jsem tam neviděl několik dní.

Snad teprve až při mojí čtvrté návštěvě, se začaly osmělovat. Ale pořád stačilo rychleji pohnout s objektivem a bylo po focení. Ale kdo si počká, ten se dočká! Včera už to před krytem vypadalo jako ve volavčí kolonii. Některé byly tak blízko, že se nevešly a předváděly se jako opravdové modelky. Nabyl sem dojmu, že jejich jedinou starostí je očista peří, čechrání se a občasný splašený odlet. To když například těsně nad rybníkem prolétl dospělý orel mořský. Sebral z hladiny čírku a majestátně odlétl. Takhle zblízka je to opravdu majestátní dravec!

A protože jsem včera volavky nejen pozoroval, ale samozřejmě taky fotil, pár povedenějších přidávám...